Johann Cruyff – nejslavnější holandský fotbalista, ikona Ajaxu i Barcelony

Fotbalově zářil – v Ajaxu a Barceloně – v sedmdesátých letech, kdy získal třikrát Zlatý míč pro nejlepšího evropského fotbalistu. Nizozemsko dotáhl jako kapitán do finále MS v roce 1974. 

 

Johann Cruyff byl nejvýraznějším představitelem takzvaného totálního fotbalu, který hrál nizozemský národní tým v sedmdesátých letech minulého století a dvakrát (v roce 1974 a 1978) se probojoval do finále mistrovství světa. Bohužel pro ně to bylo vždy proti domácím týmům – Německu a Argentině, avšak pamětníci tvrdí, že Holanďané (jak se tehdy používal název jejich země) hráli nejlepší fotbal. V Argentině však už Cruyff nebyl, protože ukonči reprezentační kariéru. Stihl ještě pro nás slavný evropský šampionát v roce 1976, kde jeho Holandsko v semifinále v deštivém Záhřebu překvapivě po prodloužení 1:3 podlehlo Československu, které pak turnaj vyhrálo. 

 

Trenér nizozemského národního týmu Rinus Michels své svěřence učil, aby v každé situaci byli schopni převzít roli svého spoluhráče. Stíraly se tak rozdíly mezi obránci, záložníky a útočníky. Výsledkem byl krásný fotbal, kterému dával myšlenku právě velký Johann. Dokázal přejít často s míčem přilepeným u nohy přes několik protihráčů, vymýšlel originální řešení a skvěle zakončoval. I když nenastupoval většinou jako útočník, nastřílel za mateřský Ajax Amsterodam ve 240 utkáních 190 branek. V reprezentaci má ze 48 startů 33 gólů. 

 

S Ajaxem vyhrál třikrát Pohár mistrů evropských zemí (předchůdce dnešní Ligy mistrů) v roce 1971, 1972 a 1973. Zlatý míč pro nejlepšího evropského fotbalistu získal v letech 1971, 1973 a 1973. Narodil se 25. dubna 1947 v Amsterodamu a od roku 1964 byl členem Ajaxu. Dalším jeho osudovým klubem byl FC Barcelona, kam přestoupil v roce 1973 a hrál tu pět sezon. 

 

Po ukončení aktivní fotbalové kariéry se stal trenérem. Opět se vrátil do Ajaxu a pak do Barcelony. Kam ostatně jinam. Katalánský velkoklub dovedl v roce 1992 k prvnímu triumfu v Poháru mistrů v jeho historii. V letech 1991 až 1994 slavil čtyřikrát mistrovský titul. V klubu vedl i syna Jordiho. Na lavičce Barcelony vydržel do roku 1996. Jeho trenérská filozofie položila základy pro nejúspěšnější éru klubu. 

 

Trenéřinu musel opustit kvůli přetrvávajícím problémům se srdcem. Zemřel na rakovinu plic v Barceloně v roce 2016.