• 30 Zář, 2024
• Oldřich Szaban
• No comment

Famózní Pogačar po triumfech na Giru a Tour je i mistrem světa

Nevídaný kousek se povedl slovinskému cyklistovi Tadeji Pogačarovi, který se stal v Curychu mistrem světa v závodě s hromadným startem. Jako třetí jezdec v historii vyhrál v jednom roce Giro d’Italia, Tour de France a světový šampionát. Získal tím takzvanou Trojkorunu a završil tak jednu z nejlepších sezon profesionálního cyklisty v dějinách. Stříbro získal Australan Ben O’Connor, bronz vybojoval obhájce prvenství Nizozemec Mathieu van der Poel. Český reprezentant Mathias Vacek obsadil 20. místo.

Čerstvě šestadvacetiletý Pogačar předvedl při takřka šest a půl hodiny trvající jízdě fantastický výkon. Posledních sto kilometrů v 274 kilometrů dlouhém závodě strávil v úniku, z toho polovinu jel v čele zcela osamocený. Před O’Connorem vyhrál o 34 sekund. Po loňském bronzu napodobil kousek, který před ním dokázali jen legendární Belgičan Eddy Merckx (1974) a Ir Stephen Roche (1987).

„Vůbec nemohu uvěřit tomu, co se tady dneska stalo. V takové sezoně, kterou mám za sebou, jsem si na sebe pro tenhle závod naložil opravdu velký tlak. A vyvíjel jsem ho na sebe i já sám. Byl jsem tady s celým týmem proto, abych vyhrál. Těžko teď věřím tomu, že se mi to podařilo,“ uvedl Pogačar v cíli.

Vacek byl dlouho ve hře o medaile. Dvaadvacetiletý jezdec elitní stáje Lidl-Trek kontroloval situaci, ale v posledních kilometrech už mu docházely síly. Na Pogačara ztratil téměř čtyři minuty, od bronzu byl dvě minuty a 54 sekund.

Vítěz zaútočil sto kilometrů před cílem

Favorizovaný Pogačar zaútočil takřka přesně sto kilometrů před cílem a stačila mu i díky pomoci krajana Jana Tratnika, který na něho počkal, jen chvilička k tomu, aby se dotáhl do vedoucí skupiny. Medailoví aspiranti v pelotonu zpozorněli a hlavně belgičtí jezdci výrazně zvýšili tempo.

Jenže Pogačar, který vyhrál Tour už potřetí v kariéře po letech 2020 a 2021 a při sedmi startech na Grand Tours neskončil nikdy hůře než třetí, byl nezastavitelný. S Pavlem Sivakovem se brzy odpoutali od ostatních a vyrazili do úniku.

Za nimi se zformovala skupina pronásledovatelů se všemi velkými jmény, v níž byl i Vacek. Pogačar se 50 kilometrů před cílem osamostatnil, nejblíže mu pak byli Ir Ben Healy a Lotyš Toms Skujinš, jen o kousek za nimi jela hlavní esa, pozici si stále dobře držel i Vacek.

„Rozhodně jsem neměl v plánu zaútočit už takhle brzy, ale ten závod se rozjel a vepředu byla hodně nebezpečná skupina uprchlíků. Možná to ode mě vypadalo na začátku až jako hloupost, ale hodně mi pak pomohl Jan Tratnik, jemuž patří – stejně jako celému týmu – velké poděkování. Pak už to bylo jen o tom, abych nepřestal věřit, že můžu tuhle skvělou sezonu korunovat vítězstvím,“ prohlásil Pogačar.

Do posledního okruhu v Curychu o délce 27 kilometrů najížděl Pogačar s minutovým náskokem a dokázal ho držet až do posledních metrů. Devět kilometrů před cílem zaútočil Van der Poel, ale nakonec za O’Connorem vybojoval bronz ve spurtu těsně před Skujinšem. Vítěz olympijského double a čerstvý mistr světa v časovce Belgičan Remco Evenepoel obsadil páté místo. Z české čtveřice na startu závod dojel pouze Vacek. Michael Boroš, Michal Schlegel a Jakub Otruba ho nedokončili.

„Kluci splnili přesně to, co jsme si řekli: připravit co nejlepší pozici pro Mathiase. A on to zvládl skvěle. Závěr už byl jen o výkonu a možná i vzhledem k věku mu tam kousek chyběl. Ale má za sebou Vueltu a mimořádně úspěšnou sezonu, s výsledkem i pojetím závodu od celého týmu panuje maximální spokojenost,“ uvedl pro svazový web reprezentační trenér Petr Kaltofen.

Zdroj: ČTK