Nejstarší zoo v Česku slaví 120 let speciálním programem 

Ve čtvrtek 8. srpna si Zoo Liberec připomíná 120 let od svého založení. Na tento den si proto připravila speciální program. Všichni zaplatí po celý den symbolické vstupné 120 korun. Vítáni budou návštěvníci, kteří podpoří dobovou atmosféru a přijdou v černobílém oblečení. Centrem dění se stane louka za vchodem. Kromě menší výstavy dobových fotografií, kde si návštěvníci připomenou, jak zoo dříve vypadala, se lidé zastaví ve stánku s dalšími informacemi nejen z historie zoo. Zájemci se vyfotí v  historickém fotokoutku. Nebudou chybět ani stanoviště pro nejmenší. Zoo má připravené i komentované prohlídky zaměřené na historii zahrady. Koho více zajímá budoucnost zoo, může se s průvodcem projít po území, kde se plánuje další část zahrady Údolí ohrožené divočiny.

I jinak je v liberecké zoologické zahradě rušno. Činí se tu bagry. Hloubí umělý mokřad, díky němuž zoo ušetří až polovinu spotřebované vody. Návštěvníky a zvířata práce zatím neomezují. Pitná voda z řádu, kterou Zoo Liberec používá na koupání zvířat a oplachování ubikací, končí bez dalšího užitku v kanalizaci. Lepší hospodaření s takzvanou šedou vodou a výrazné snížení provozních nákladů přinese nový vodohospodářský systém. V těchto dnech vzniká u pavilonu levhartů.

Mokřad vzniká u levhartů

„Umělý mokřad si můžeme představit jako kamenivo různých frakcí potažené biofilmem a prorostlé kořeny rostlin,“ vysvětlila mluvčí zoologické Barbara Tesařová. Dělníci nyní bagrují zeminu, čímž vytvářejí prostor pro budoucí mokřad i zásobník přečištěné vody. „Následovat by měla hydroizolace celého tělesa, stavba hráze a plnění mokřadu jednotlivými vrstvami,“ doplnila. Údolíčko u levhartů považuje za ideální místo, jelikož je v centru zahrady.

Vyvážení a navážení materiálu probíhá většinou mimo otevírací dobu, aby návštěvníky neobtěžoval hluk projíždějících aut. I přes maximální snahu zoologické ale k jistému omezení dojde, pocítí jej i zvířata. „Zejména při napojování kořenové čistírny na bazény zvířat budeme muset provádět zásahy i ve výbězích. Po tuto dobu budou zvířata uzavřena v zázemí pavilonů,“ popsala Tesařová.

Větší práce, zejména pokládka trubního vedení, kabeláže a čerpadel, začnou až po prázdninách, tedy po hlavní návštěvnické sezoně. Když se podaří firmě IPR Aqua z Jablonce nad Nisou, která vyhrála výběrové řízení, držet harmonogramu, zkušební provoz by mohl začít v listopadu. „Do mokřadu svedeme znečištěnou vodu z bazénů zvířat v horní části zahrady, kterou obývají žirafy, tapíři, zebry nebo samice slona,“ dodal koordinátor projektu Tomáš Lederer z Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace TUL.

Ročně spotřebuje liberecká zoo kolem 70 tisíc metrů krychlových vody. Jakmile bude mokřad funkční, sníží se její spotřeba až o 30 tisíc kubických metrů vody za rok. Vybudování kruhového vodohospodářského systému si vyžádá i nové pracovní místo, vybraný zaměstnanec o něj bude pečovat a dohlížet, aby fungoval, jak má. „Údržba mokřadu spočívá v péči o mokřadní rostliny, sbírání kalu na separačním filtru a jednou za čas vyprání pískového filtru,“ vyjmenovává Tesařová.

Mokřad kromě kořenového filtru nebo akumulačních jímek sestává z desítek metrů trubek, pískové filtrace či ultrafiltrace. O mikrobiální čištění se postará ultrafialové záření. Na technologii se podíleli odborníci z Technické univerzity v Liberci (TUL) a společnosti Photon Water. Systém poběží devět měsíců v roce a denně vyčistí až sto metrů krychlových vody. Zahrada díky němu sníží také svou závislost na vnějších zdrojích.

Před 120 lety začala historie zoo

U kolébky Zoo Liberec, nejstarší zoologické zahrady v České republice, stál místní ornitologický spolek. Ten před 120 lety, 6. srpna 1904, požádal městskou radu o pozemky, na kterých by mohl zahradu založit. O dva dny později získal od města svolení. Ze srnčího výběhu a rybníčků pro ptactvo v údolí potoka vznikla malá zoologická zahrada, otevřená v září 1904. K pestrému ptactvu, srncům, ovcím a drobnému zvířectvu brzy přibyla další zvířata. Dnes zoo ve čtrnáctihektarovém areálu chová 170 druhů savců, ptáků, plazů i obojživelníků. Zcela mimořádná je kolekce horských kopytníků a dravých ptáků, k lákadlům zahrady patří i bílí tygři a lachtani.

Malý stálý zookoutek v Liberci existoval už na konci 19. století, v místní čtvrti Perštýn ho v roce 1895 vytvořili ornitologičtí nadšenci. Chovali tu převážně drůbež, holuby, králíky, ale i cizokrajné a domácí divoké ptactvo. O rok později se starosta spolku pan Anton Ferdinand Müller poprvé veřejně zmínil o nápadu vytvořit zoologickou zahradu a již v roce 1900 se jeho přání začalo naplňovat, trvalo ale ještě čtyři sezony, než vznikla opravdová zoologická zahrada.

Centrem zoo se stal dřevěný domek v tyrolském slohu, zvaný Čapí hnízdo, který sem stavitel Alfred Hübner přenesl z Německo-české výstavy v roce 1907. Kolem něj se areál postupně rozrůstal. Již před první světovou válkou v Liberci, tehdy převážně Němci obývaném městě známém hlavně jako Reichenberg, chovali i dravé ptáky, hady, ještěry a ryby, ale také dikobraza, opice nebo divokého buvola. Mimo vlků, lišek, divokých psů a dalších menších šelem zde návštěvníci mohli spatřit medvědy či pumu. V roce 1908 bylo v areálu zoo zbudováno také první větší zimoviště a o rok později přibyly pavilon opic, klece pro šelmy, akvária a terária.

V roce 1913 již liberecká zoo chovala na 110 kusů domácího a cizokrajného ptactva a více než 130 exemplářů dalších zvířat z celého světa. Návštěvnost se rychle zvedala, například v roce 1913 branami zahrady prošlo 70.000 lidí. První úspěšný odchov šelmy se v liberecké zoo povedl v roce 1916, kdy se tu narodilo medvídě.

Podle webu zahrady byl její vznik dlouhá léta mylně datován do roku 1919, nejstarší historii takto záměrně zkresloval její prvorepublikový ředitel Erich Sluwa, jehož éra skončila v červnu 1945 po osvobození. Mezi dvěma světovými válkami liberecká zahrada upadla téměř v zapomnění, zvláště po otevření pražské zoo v roce 1931. Za války, v letech 1939 až 1945, se v Liberci chovalo zhruba 500 zvířat 134 druhů: lvi berberští, kalifornští lachtani, hnědí medvědi nebo papoušci ara hyacintoví. Zahrada však měla příliš malou rozlohu, nevhodné uspořádání a mnohé druhy zvířat se vystavovaly jen v létě a na zimu je zahrada prodávala.

Specializace na ohrožené druhy

Stagnaci zahrady zvrátil až nový ředitel Jiří Badalec v roce 1954. Pod jeho vedením se liberecká zoo mimo jiné začala specializovat na ohrožené druhy. V roce 1957 vznikly pavilon ptáků a výběh pro medvíďata a v roce 1960 stáj pro zebry a srub pro zubry. Také díky tomu začal počet návštěvníků zase růst.

Rozkvět přinesla zahradě 60. léta minulého století, její roční návštěvnost pravidelně přesahovala 300.000 lidí. A listopadu 1989 získala i řadu významných zvířecích exponátů včetně své největší „marketingové značky“, bílých tygrů, které v Liberci chovají od roku 1994. V témže roce byla zahrada přijata za stálého člena Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA).

Liberecká zoo, kterou od 1. ledna 2022 převzal od města Liberce do vlastnictví kraj, dnes patří mezi nejnavštěvovanější místa v Libereckém kraji. Rekordní byla návštěvnost v roce 1989, kdy branami prošlo zhruba 470.000 lidí. Pokles počtu návštěvníků přinesl – podobně jako jinde – covid, po zrušení omezení se ale lidé za zvířaty vrátili. Loni jich bylo 321.000 a v letošním roce sem zatím přišlo zhruba 160.000 návštěvníků.

Aktuálně se v liberecké zoo podle jejích internetových stránek nachází přes 170 druhů zvířat ze všech kontinentů, více než polovina z nich náleží do evropských záchovných programů. Mezi nejzajímavější chované druhy patří takin čínský, zebra bezhřívá a sob lesní, levhart sněžný, margay, pavián pláštíkový a mangabej žlutobřichý, viskača, dracéna krokodýlovitá nebo ara hyacintový a orlosup bradatý.

Zoo v Liberci je také známá svými asistovanými odchovy pro jiné zahrady. Například letos na jaře se v ní vyklubalo mládě vzácného kondora královského z vejce, které pocházelo od páru ze Zoo Olomouc. Nyní je mládě již v olomoucké zahradě.