Pohádka o libereckém bazénu, či spíše tragikomedie

V Liberci máme bazén. Slavnostně ho otevřeli 1. května 1985. A byl krásný. Lid si ho oblíbil a hojně ho navštěvoval. Přijížděli do něj i z jiných míst, třeba z Mladé Boleslavi. „U nás takový nemáme,“ říkali. I já si ho oblíbil a chodil do něj často, přečasto. Nejen plavat, ale i do posilky, páry či vířivky. A pak nahoře nad bazénem do restaurace na pizzu, která mi chutná jen tam. Asi nějaký reflex. Bazén se stal nedílnou součástí mého života. A nejen mého. Potkával jsem v něm při každé návštěvě známé tváře. Někteří tam chodili denně. 

 

A tak šel čas, prezidenti a vlády se měnily, bazén zůstával. A my v něm. Pak se však rozšířila zpráva zlá a nedobrá. Prý ho musí opravit a bude nějakou dobu zavřený. Věci i stavby se časem opravit musí, to dá rozum. Ale doufal jsem (čistě subjektivně, toto je vyloženě subjektivní text), že ho třeba budou opravovat postupně a jen částečně, aby nám byl znemožněn přístup do něj jen na nejkratší možnou dobu. Vyhrála však varianta pro mě nejhorší. Kompletní rekonstrukce. Bazén bude zavřený dva roky, což pro mě a určitě i pro ostatní pravidelné návštěvníky je doba dlouhá, předlouhá. Koncem března tato doba temna nastala.

 

Hledal jsem náhradu a nenašel. Zajel jsem párkrát do Jablonce, kde mají pětadvacítku. Není to špatné, ale padesátka to prostě není. Navíc časově je to samozřejmě mnohem nevýhodnější, když ten liberecký jsem měl téměř na dosah ruky. Brzy jsem však do jabloneckého bazénu jezdit přestal, protože ho 15. května uzavřeli. Prý na měsíc. Nějak se prý uzavírka prodloužila, ale už to nesleduji. Byl jsem i ve dvou posilovnách. Dlouhé roky jsem byl zvyklý na tu v libereckém bazénu. Nyní jsem bloumal mezi novými, moderními, jistě pokrokovými přístroji, avšak nevěda co s nimi. Odcházel jsem mírně deprimován, že nejsem asi ten adaptabilní typ. No a pizzu jsem si od března dal také asi třikrát, ale na jiném místě to pro mě není ono.  Prostě zásah do života jako kráva.

 

Přišel však i jiný zásah. Policejní. Na liberecké radnici. A co čert nechtěl, udeřil zrovna na politika, který měl bazén v resortu. Takže rekonstrukce úplně zamrzla. Já jsem tedy ani na vteřinu nevěřil tomu, že by kompletní oprava bazénu trvala dva roky. Všude jsem říkal, to bude tři, čtyři roky trvat. V duchu jsem si říkal, že veřejně začnu s kritikou až dva roky po uzavření bazénu. Jenomže přiletěla černá labuť a všechno je ještě jinak. Vlastně se vůbec neví, kdy rekonstrukce vůbec začne.

 

Tyto řádky píšu ve chvíli, kdy nám pánové nahoře slavnostně oznámili, že od začátku července část bazénu do konce srpna otevírají. Tu venkovní. Louku a pětadvacítku. Děkujeme za ty milodary. Jsou to přesně ty části, které jsem téměř nevyužíval. No někdy v létě jsem na louce byl. Ale to byly k dispozici i další části bazénu, kvůli kterým jsem tam chodil. Padesátka, pára, sprchy, vnitřní šatny. To hlavní je uzavřené. Vlastně ani nevím, jestli tam v létě zajdu. 

 

Potkávám se občas s lidmi, které jsem poznal v bazénu a často si povídáme. Také za liberecký bazén náhradu nemají. A to jsme pouze plavci rekreační, co je s těmi plaveckými sportovními oddíly, opravdu nevím. Zrovna včera jsem jednoho potkal. „Tohle se může stát jen v Liberci, že zavřou bazén bez náhrady. Místo toho, aby nejdříve opravili menší bazén ve Františkově, a pak se teprve pustili do opravy toho velkého,“ rozčiloval se. Svatá pravda. Oprava menšího bazénu v liberecké čtvrti Františkov se nabízela, ale město zvolilo jiné řešení. Asi zastupitelé vůbec nechodí plavat. Je fakt, že žádného jsem tam nikdy neviděl. Bavili jsme se dál o tom, kdy asi tak oprava konečně začne. Město totiž optimisticky tvrdí, že už možná na podzim. Povídali, že mu hráli. Kdo tomu věří, ať tam běží. Můj známý mě však šokoval: „No možná že ani nezačnou. Mezi lidmi se povídá, že to nechají zchátrat a pak tam postaví něco jiného.“ 

 

Takto košatou fantazii opravdu nemám a myslím, že takhle to přeci jen nebude. Ale té skepsi se nedivím. Sám kvůli bazénu trpím určitou mírou naštvanosti. Ať mi nikdo neříká, že za to všechno může jeden člověk. Nejraději bych zastupitele poslal kvůli bazénu někam. Třeba do háje. A vzpomínám si matně na školní četbu a báseň Petra Bezruče: Přijde den, z dolů jde plamen a dým, přijde den, zúčtujeme spolu!