Pellegrini versus Korčok – o nepředvídatelnosti voleb i české povýšenosti

Slovenské prezidentské volby ukázaly, jak ošidné je předpovídat jejich výsledky. Když byl favoritem Pellegrini, vyhrál Korčok (v prvním kole). Před druhým kolem byl favoritem Korčok a vyhrál Pellegrini. 

 

V polovině ledna – tedy poměrně pozdě – oznámil Peter Pellegrini svoji kandidaturu do prezidentských voleb. Rázem se stal jejich favoritem. Je totiž delší dobu nejpopulárnějším slovenským politikem. Překvapením proto bylo, když poměrně jasně vyhrál první kolo Ivan Korčok. V té chvíli se stal favoritem on. Před druhým kolem ho za vítěze – i když těsně – označovaly volební průzkumy, věřili mu i sázkaři. A v jeho prospěch hovořil i takzvaný exit poll (volební průzkum, kdy jsou během voleb dotazování voliči právě vycházející z volebních místností). Přesto vyhrál Peter Pellegrini, a nikoliv těsně, ale poměrně jasně. 

 

Předseda slovenského parlamentu a strany Hlas SD Peter Pellegrini získal 53,12 procent hlasů oproti 46,87 procentům bývalého ministra zahraničí Ivana Korčoka. Tedy vítězství o přesvědčivých šest a půl procenta. Podle mínění komentátorů Pellegrinimu pomohla na slovenské poměry vysoká volební účast – 61 procent. Spekulovalo se, že mu dali hlasy voliči třetího v pořadí z prvního kola Štefana Harabina i toho čtvrtého – maďarského kandidáta Krisztiána Forró. Pravda to bude asi jen částečně. Tedy, že Pellegriniho volila jen část těchto voličů, řada z nich zůstala doma a někteří minimálně maďarští voliči volili i jeho protikandidáta Korčoka.

 

Spíše se mobilizovali voliči, kteří k prvním kolu vůbec nepřišli. Petera Pellegriniho volilo vloni na podzim téměř 1,3 milionu lidí. V prvním kole prezidentských voleb však získal jen dvě třetiny z tohoto počtu. Plně si to však vynahradil v kole druhém, díky dostal 1,4 milionu hlasů a polepšil si o šest set tisíc. Ivan Korčok získal 1,2 milionu hlasů. Slovenská opozice před volbami označila prezidentské volby jako referendum o vládě. V tom případě toto referendum dopadlo dobře pro současnou slovenskou vládu. 

 

Pokud to ovšem referendum o ní skutečně bylo. „Má-li pravdu slovenská opozice, že prezidentské volby byly referendem o vládě, tak je její výsledek – Pellegrini dostal o sto tisíc hlasů víc než vloni koalice Smer, Hlas a SNS – zdrcující a měla by si sáhnout do svědomí. Podle mě ale spíš šlo o výběr kandidáta bližšího běžným Slovákům,“  uvedl na síti X politolog Lukáš Jelínek. Také si toto myslím. Lidé volí podle vlastních preferencí a dojmů, nikoliv podle mínění komentátorů v médiích či politiků. 

 

Slovenské volby jsou z pochopitelných historických důvodů hodně sledované i v Česku. Reakce z politické scény nebyly překvapující. Jedni jásali, druzí hořekovali. I když některé výroky byly přes čáru. Zvláště se vyznamenal europoslanec Jiří Pospíšil. „Volby bohužel potvrdily, že Slovensko se postupně stává dalším trojským koněm Putina v EU a následuje tak cestu Maďarska,“  napsal na síti X. Což příhodně okomentoval  v Lidových novinách Martin Zvěřina. „Že se různí tuzemští politici rozhodli podpořit některého z kandidátů, je samozřejmě naprosto v pořádku – je to výraz jejich preferencí. Nicméně označit vítěze voleb za Putinova trojského koně je konstrukce hospodského žvástu. Slováků by nám mohlo být líto jedině kdyby se nemohli či nesměli svobodně rozhodnout. Takhle to jsou jen povýšenecké řeči vyslovené z Prahy a bez znalosti reálií.“ 

 

I když zaujatost vůči novému slovenskému prezidentovi je znát i u části slovenských médií, které dostávají prostor i v médiích našich. A tak jsem se v Lidových novinách dočetl hned vedle textu Martina Zvěřiny jiný pohled od Lubomíra Jaška, komentátora webu Aktuality.sk. „Prezidentování Pellegriniho bude festivalem banalit. Náročnější občané se zavřou do svých privátních světů a budou vypínat televizní přijímač pokaždé, když se tento prototyp vyprázdněnosti objeví na obrazovce,“  uvedl. Opravdu by mě zajímalo, jak dopředu ví, že Pellegriniho prezidentování bude festivalem banalit. Ledaže by byl opravdu náročný a pak by festivalem banalit musel označit vystupování téměř každého vrcholného politika. Spíše z něj ale mluví již zmíněná zaujatost.

 

Jaké bude prezidentování Petera Pellegriniho opravdu nevím. Když se však  stal v roce 2018 premiérem po odstoupivším Ficovi, nevedl si vůbec špatně. Jinak by se ani nemohl stát nejpopulárnějším slovenským politikem. Na mě tedy působí jako umírněný levicový politik. Žádný radikál. Věřím, že i v tomto duchu bude vykonávat svůj prezidentský úřad a nebude se snažit vyvolávat konflikty, ale právě naopak. Což je v dnešním rozbouřeném světě potřeba.