Co vlastně ti zemědělci chtějí?

Jako lavina se šíří Evropou protesty zemědělců.  Také v Česku. Mnozí si kladou otázku, co vlastně ti zemědělci chtějí? Na co si stěžují? 

 

První protesty v České republice proběhly v Libereckém kraji. V České Lípě a Liberci.  Zemědělci jsou podle jejich vyjádření dramaticky zasaženi poklesem tržních cen komodit kvůli otevření evropského trhu producentům mimo striktně regulovaný společný trh. Zároveň čelí omezování výroby, neuváženým krokům nové společné politiky EU, přehnaným ambicím Green Dealu a neustálému bobtnání byrokratické hydry. Také si stěžují na přílišnou byrokracii.  „Místo aby byl člověk na poli a staral se o půdu nebo zvířata, musí pořád sedět v kanceláři,“ vysvětlila protestující farmářka. „Dnes jsme se dostali do doby, kdy se nám bohužel úplně zhroutil mechanismus výkupních cen všech komodit. Máme naskladněné obiloviny, řepku, které jsou prodejné jen s obrovskými ztrátami, a ještě ke všemu je nikdo nechce,“ zaznělo na této demonstraci. 

 

A také další výtky a důvody ke stávce. „Jsme neustále okrajováni nejenom Evropskou unií, ale i ministerstvem, protože máme snižovat plochy. Můžeme osít pouze třicet hektarů jednou plodinou. Máme protierozní opatření, která nemají logiku. Vidíme jak je zastavěná plocha kolem Prahy, Mladé Boleslavi, Litoměřic. Na rovných plochách stojí překladiště a zemědělci jsou vyhnáni do kopců. V těch kopcích jim říká ministerstvo, že tady musí být protierozní opatření, že bychom tady hospodařit vlastně neměli. Tak kde máme vlastně hospodařit? Pokud stát chce české potraviny, musí pro to něco udělat. Naši politiku nechápu. A nechápou ji ani naši kolegové v Evropě. Jak se říká – ryba smrdí od hlavy, tady smrdí z Bruselu a postupuje to dolů,“ konstatoval jiný farmář. 

 

Více vysvětlil v rozhovoru pro MF Dnes předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha, který byl před pár nedávnem na setkání prezidentů agrárních komor zemí visegrádské čtyřky. „Ve střední a východní Evropě je cena komodit nižší proti západní Evropě. Dovoz z Ukrajiny to ještě prohloubil. Když jsme na problémy dovozu zemědělských komodit upozorňovali před půl rokem či rokem, kolegové ze Západu nás neslyšeli. Dnes dopady pociťují také,“ upozornil. Ceny komodit jsou podle něj nízké, na úrovni před dvaceti lety. Náklady jsou však úplně jinde. „Ekonomika zemědělců je nyní pod obrovským tlakem. Zatím ze strany Evropské komise nevidíme žádná systémová řešení. Pokud to bude takto pokračovat dále, může to být katastrofa.“

 

Klidně se dle něj může stát, že letní sklizeň nebude kam naskladnit. „To je první rovina. A druhá je, že prodáváte se ztrátou. Pokud to bude pokračovat, první zemědělci začnou krachovat příští rok,“ obával se. Šéf Zemědělského svazu souhlasí s tím, že třeba Ukrajině v její současné situaci pomáhat. „Ale pokud Evropská komise nepochopí, že pomoc Ukrajině devastuje evropské zemědělce, bude to obrovský problém. Zejména pro ty menší, kteří jsou závislí na rostlinné výrobě. Chceme pomáhat Ukrajině, jen ne na úkor našich zemědělců. Jde o to, aby se ukrajinské komodity dostaly na trhy, kam původně směřovaly. Ty trhy obsadilo Rusko a používá je jako politicko-mocenský nástroj. My jsme opakovaně navrhovali, aby Komise podpořila dopravu a zavedla sankce na komodity Ukrajiny. Jinak se to obilí na trh do Afriky nedostane a zůstane na evropském trhu,“ objasnil Pýcha.

 

Nu a pak je tu ta nešťastná zelená politika Evropské unie, která tíží nejen zemědělce. Ale i na ně se Green Deal valí. Jedním z jejich bodů je, že by každý zemědělec měl časem nechat ladem deset procent orné půdy ve jménu biodiverzity. Klasicky těžko splnitelný cíl vymyšlený od stolu už před deseti lety. Nyní Komise mluví o čtyřech procentech, zemědělci však nevěří, že je to konečný stav. I o tom v rozhovoru Pýcha mluvil. „V rámci Green Dealu Evropská komise prosazuje, aby bylo určité procento zemědělské půdy, která nebude produkovat. V Česku jde minimálně o čtyři procenta, pokud zemědělec žádá o podporu v rámci ekoschémat až o sedm procent. Poptávka po potravinách ale neklesá, naopak dlouhodobě roste. Kdo ji pokryje, když ne evropský zemědělec? Třeba zemědělec z Latinské Ameriky,“ konstatoval. 

 

Zemědělci mají také obavy z případné dohody Evropské unie s jihoamerickým sdružením volného obchodu MERCOSUR. „Tak sem pustíme zboží z Jižní Ameriky, kde se pro jeho vypěstování kácejí deštné pralesy a k nám se přepravuje s obrovskou uhlíkovou stopou. Kde je pozitivní dopad na klima, životní prostředí a biodiverzitu? Jeden litr mléka u nás je vyprodukován s poloviční uhlíkovou stopou než mimo EU. My omezíme stavy krav, aby jinde, kde dosahují nižší užitkovosti, je navýšili? To nedává zemědělcům smysl,“ podivoval se šéf Zemědělského svazu.  

 

Polemizuje i s tím, zda vyčlenění půdy mimo produkci bude znamenat větší biodiverzitu. „Máme zemědělce, který hospodaří vedle pole, které leží ladem a je zarostlé plevelem. Ten se šíří na okolní pole. Jenže ten zemědělec hospodaří ekologicky a nepoužívá chemické postřiky. Zbývá mu opakovaná mechanická likvidace plevele. Tudíž bude používat více techniky, spálí více nafty, více utuží půdu. I ekologové vám řeknou, že klíčem je hospodaření s menším dopadem na životní prostředí. Používat méně hnojiv a pesticidů. Není těžké být zelený, když nic neděláte. My se snažíme o opak. Produkovat potraviny s nižší ekologickou zátěží pro přírodu. Je mnohem efektivnější naučit co nejvíc zemědělců v co nejkratší době používat precizní technologie. Budete prostředky používat jen v konkrétní části pole, kde je to potřeba. Když jim nařídíte hospodařit méně, logicky vystřelí náklady. A co to znamená?“ otázal se Pýcha. Znamená to samozřejmě dražší potraviny. 

 

„Evropská komise chce, aby se takto hospodařilo na 25 procentech půdy. Ale je po tom poptávka? Jsou lidé ochotni zaplatit za čtvrtinu potravin víc? Zvláště teď když chudnou a nakupují hlavně podle ceny? Loni u nás přerušilo výrobu sto minimlékáren, protože se jim zvýšily náklady a lidé nebyli ochotní akceptovat cenu za dražší mléčné produkty. Kolik z nich stát podporoval, ale stejně to nestačilo? Stejné je to v celé EU. Politici a úředníci regulují nabídku, ale ignorují poptávku. Dělají to od stolu,“ konstatoval známý fakt Pýcha. 

 

I proto dnes demonstrují zemědělci téměř v celé Evropě. „Sedláci už odmítají pracovat zadarmo nebo se ztrátou. Průměrný příjem evropského zemědělce je 48 procent průměrné mzdy v EU. To není k žití. U nás je situace lepší, díky tomu, že máme velké podniky a farmy, ale tuto výhodu naše vláda likviduje,“ upozornil. 

 

A to nemluvil o dalších plánech Evropské komise zpoplatnit plyny, které vycházejí ze skotu. Což by se promítlo na cenách jídla a menším obratu zemědělců. Ani o ambiciózním plánu (dal by se však nazvat i jinak) snížit do roku 2040 emise o 90 procent proti roku 1990. Takže hrozí dekarbonizace zemědělské techniky. Jak se vám líbí elektrotraktor či elektrokombajn? Pokud se nezmění názorové složení Evropské komise a Evropského parlamentu, které by tyto velice přehnané ambice korigovaly, čekají zemědělce i nás všechny náročné časy.  A i proto je dobře, že se zemědělci po celé Evropě ozývají. Já jim držím palce.